Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JCmen mě nelituj, nFmeklepej nB7a mé dveře
s chrD#yzantémou v dlG7ani,
hrFma na lB7itování kD#ončí v prvním tahu,
neplivej lGmásku na podlFmahu,
nestůj mi Bu bytu, jen mě nelitCmuj.
TFma slova jsB7ou jen guláš dvD#akrát přihřívB/Daný,
Fma to mě nB7ezachrání, a tD#o mi nepomůže,
a tak nGmesvlíkej mě z kFmůže,
celý zvBědavý, celý zvD#ědavý,
jak vlB/Dastně vypadCmá takový mFmalý pohřeb,
na který si člB7ověk sám nastřD#ádá.
R:Jó, kdybych byl vrD#abec, sezobal bych zBrní
všem ptCmákům, co v G#okolí jsD#ou,
srdce měl bych slFmabé a žaloudeček pBlný
a dG#uši rozčepýřenD#ou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JFmó, kdybych byl, žG#il bych si, žil,
a šťD#astný bych byl jB/Dako pytel blech,
ale jFmá jsem, co jsem, a nB7evěřím lítostD#em.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: